V dětství jsem se naučila spoustu věcí. Recitovat básničky. Rozpoznat podléšku od pryskyřníku. Poznat Velký vůz a Orion. A taky si poradit. Stala jsem se silnou ženou. Uměla jsem postavit stan pod dvě minuty, nasekat dřevo, zabalit si na expedici do hor. Složila nejedny přijímačky. Odnepaměti jsem si vydělávala. Pamatuju si radost z prvního koupeného spacáku a kytary. Myslelo mi to. Uměla jsem zatnout zuby a napnout síly. Objevila jsem své vůdčí a pedagogické schopnosti. Dokázala jsem vzít dvě petlahve plné vody a vyběhnout na Ještěd. Naučit se jazyk, kterým hned tak někdo nemluví. A taky jsem se naučila velmi dobře potlačovat svoje emoce. Přestat ronit slzy a během minutky se zase vzchopit a jít dál. Být silná. Nečekat na soucit, zvládat věci sama. Fungovalo to. Šla jsem životem úspěšně kupředu. S obrovitánským ALE: bylo mi v tom někdy pekelně smutno. Vidím to jako dnes: podvečer na vzdělávací akci a já vnitřně úplně rozsypaná. Obklopená kamarády, ale sama, samotinká. Napínám síly, abych jim dala najevo, že mi vůbec není dobře. Ale nikdo mě nevidí. Volám S-O-S, ale mé signály nikdo nezachycuje. Pláču tiše a potají. Po tisícím marném pokusu v zoufalství překračuju své hranice a jdu si úplně konkrétně říct o pomoc. A dostávám první, v té době naprosto šokující informaci ze světa o tom, proč na mě nikdo nemůže reagovat: "Ale vždyť na Tobě vůbec není vidět, že bys měla nějakou potíž! Působíš tak silná, všeho schopná, že si se vším poradíš! Nikdy by mě nenapadlo TOBĚ s něčím pomáhat." Trvalo mi dlouhé roky, než jsem tomu trochu přišla na kloub. Skutečně, naučila jsem se toho hodně. Zvládla jsem kde co. Ale jedno ne: nedovolovala jsem si být křehká a zranitelná. Nedovolovala jsem světu vidět mě silnou a zranitelnou. Asi, že se to v minulosti nevyplácelo. Ale teď se to zas zatraceně nevyplácí takhle! Když jsem silná místo křehká, můj muž předpokládá, že všechno zařídím sama. Když jsem silná spíš než křehká, jedu na doraz a zapomínám odpočívat. Když jsem silná na úkor křehkosti, mí klienti si vedle mě připadají neschopní. Když jsem silná a ne křehká, ztrácím přehled o tom, co vlastně cítím. Protože když jsem silná, abych nebyla křehká, tak vlastně necítím. Dlouho už to zraje. A dělám pokroky Nechávám se obejmout, když je toho moc. Zatím na chvilku, časem určitě na dýl. Pokládám mu hlavu na rameno, aby pocítil, že já jsem žena a on je muž. Nenabírám si tisíce úkolů, abych všem dokázala, že jsem silná. A když to přeci jen přeženu, dokážu už k sobě být pravdivá a zase se vrátit o krůček zpět. Nechci už po nikom perfektní výkony. Často už ani po sobě. Umím si jít večer lehnout s dětmi, i když není poklizeno a navařeno. Odpovědět na mail, že na něj neodpovím. Vypnout hlavu a ochutnávat, co vlastně cítím v těle. Spojuji svou sílu se svojí křehkostí. Každý den se to učím. A je mi lépe, když je mám obě nadosah. Možná je váš příběh úplně jiný. Naše společnost však stvořila mnoho žen, které jsou silné proto, aby nebyly křehké a zranitelné. Může být fajn se té síly dotknout, pochopit ji, ale nenechat ji válcovat naši křehkost. Křehkost a krásu. pro Putování sepsala Katy
www.putovanizenstvim.weebly.com www.bytsiblizko.cz
0 Comments
Přesně přede dvěma lety se slečna Thea a mladý pan Vincent rozhodli spojit svůj život s mým. Píšu pro ně dopis k narozeninám a píšu ho i pro vás. Protože některé věci je fajn si čas od času připomenout. Protože každý z nás potřebuje pohladit po duši. A protože co platí, když jsou vám dva, může platit, i když je vám 20, 50 nebo 100. Moji milí, dnes vám jsou dva roky a já jsem za každý z těch 730 dní vděčná. Chtěla bych vám umést cestičku a ochránit vás před vším špatným, co vás na té cestě může potkat. Jenže ono to nejde, já vím. A tak vám alespoň pošeptám do oušek pár rad na cestu: 1. Milujte se takoví, jací jste. A dopřejte to i ostatním. Nesnažte se je měnit, ale inspirujte je, aby vedle vás mohli růst. 2. Dokážete cokoliv. Nebojte se. Neuhýbejte před novými výzvami, i kdyby byly sebevětší a zdály se vám nemožné. Důvěřujte si. Žádný sen není příliš velký. 3. Ať se rozeběhnete kamkoliv, nezapomeňte, odkud jdete. Pamatujte na své kořeny. Vždycky je ten správný čas vrátit se domů. 4. Komunikujte. Nekličkujte. Naučte se říkat, co cítíte a co chcete. A za svými slovy si vždycky stůjte. 5. Nedovolte svému strachu, aby vám přistřihl křídla. Strach má velké oči, ale malou moc, když se mu postavíte. Řešte problémy a nikdy se nevzdávejte. 6. Nelpěte na dokonalosti. I selhání, omyl a prohra může být krokem kupředu. Jenom nezapomeňte vždycky znova vstát, ať už vás srazí na kolena cokoliv. Pomocná ruka může být blíž, než si myslíte. 7. Nikdy se nepovyšujte a nesuďte ty, v jejichž botách jste nikdy nešli. Vzpomeňte si na to, že vždycky vidíte jen střípek pravdy. 8. Nesnažte se všechno zvládnout sami. Naučte se říkat si o pomoc a s láskou ji přijímat. Obklopte se těmi, kteří vás milují a buďte připraveni oplácet jim stejnou mincí. 9. Pamatujte na to, že každá velká změna začíná u vás. Dokážete změnit svět, alespoň ten svůj, pokud se odvážíte udělat první krok. 10. Naslouchejte. Každý má svůj příběh, čím více jich uslyšíte, tím bude bohatší i ten váš. 11. Nemyslete jen na sebe. Dejte svému životu smysl. Čím více dáte, tím více dostanete. True story :-) Miluju vás víc než nejvíc. Do posledního dechu. Vaše máma Včera jsme na Putování probíraly naše sny a touhy. Z fotek se na nás smály oči malých holčiček, pro které tenkrát bylo ještě napořád a odrážela se v nich ryzí důvěra v život. Důvěra, které jsme se potřebovaly dotknout, abychom se i dnes osmělily snít. Snít o oddaných pohledech se svými blízkými. O divoškách v nás, nespoutaných a impulzivních. O životě v horách a procházkách u moře. O využití našich darů, přiblížení se k našemu potenciálu.
Kdyby lidé nešli za věcmi, které zprvu vypadají nemyslitelně, neměli bychom nejen chleba, ale ani elektřinu, lety na Měsíc nebo transplantovaná srdce. Ale lidé nejen, že umí snít, ale umí i ty každodenní krůčky k úspěchu. Přeji vám snít i žít vaše malé i větší touhy!
|
Details
AuthorKaty a Péťa. Dvě lektorky Putování krajinou našeho ženství. A jejich myšlenky zaznamenané a sdílené formou tohoto blogu. Archives
August 2019
Categories |