Je jí šest. Pardon, šest a čtvrt. V tomhle věku je ještě čtvrt rok hodně. Ráda si hraje: vytahá půlku věcí v pokoji, vysype všechny nádoby a naplní je něčím jiným. Z košíku na roznošené prádlo se stane vozík pro panenku, z krabičky na voskovky elegantní peněženka, z krabice na hračky nejlepší prolejzačka. Z pohovky auto, do kterého je potřeba naložit vybavení na celodenní výlet, hlavně věci na piknik. V zásadě tedy všechno, co má k dispozici. A všichni pojeďte s námi! Nerada uklízí. Nebo by možná i ráda, ale znamená to vzít věci do ruky a nějak to zařídit, aby si s nimi nezačala znovu hrát. A to je táááák těžké! Proč uklízet, když by si se vším mohla hrát dál? A že je čas jít spát? Až bude unavená, usne. Proč z toho dělat vědu.
Nechce pít kravské mléko, aby ho nebrala telátkům. A když má zrovna svůj den, dá přednost domácí zmrzlince před konvenčně slazenou a hlívové pomazánce před chlebem se šunkou. (No, říkám: když má svůj den.) Má svou hlavu. Nenechá se do ničeho tlačit. Nebude po nikom nic papouškovat. Těší se do školy… naštěstí lesní. Nebude muset být zklamaná. Nechce usínat sama. Miluje Čtyřlístek, Muminky, Hvězdičky dobrou noc a vyprávění jaké to bylo, když jsme byli malí. Jak sis, tatínku, hrál na indiány. Jak jste se, maminko, poznali s tatínkem. Je to šmrncovní holka. A bude z ní šmrncovní žena. Sebe-vědomá. To je můj tajně tajný úkol. Nepokazit jí to, neušlapat to v ní. Aby dál mohla tančit, líbit se, učit se, vědět, co chce, nenechat se válcovat, osladit si život, nést zodpovědnost, být tady a teď, … a třeba jednou darovat život další skvělé ženě. Myslím, že je ráda ženou. A já jsem se to od ní mohla přiučit. Děkuju, holčičko! pro Putování sepsala Katy
0 Comments
Your comment will be posted after it is approved.
Leave a Reply. |
Details
AuthorKaty a Péťa. Dvě lektorky Putování krajinou našeho ženství. A jejich myšlenky zaznamenané a sdílené formou tohoto blogu. Archives
August 2019
Categories |