"Mami, já jdu ven!" A prásk! Dveře se zaboří do futer, ani reagovat nestíhám. Tohle už roky provádí naše prvorozená, kdykoliv jsme někde, kde stačí vyjít ven třísknutím dveří. Bosá, prostovlasá, rozesmátá divoženka. STŘIH "Kačko, co se stalo, proč pláčeš?" Kroutím hlavou, že nic a trochu stírám slzy. Slzy dojetí, slzy uvolnění. Pár slz lítosti. Vytáhli jsme paty z Prahy, z matičky stověžaté, kde se nám dobře pracuje, kde máme hlídání, kamarády, krásné zelené okolí,... A já pak v tichu krajiny s kopečky na obzoru pláču a konečně se zhluboka nadechuju. STŘIH "A budu mít velkou zahradu a na ní plátno a budu psát a ilustrovat vlastní knížky!" Dětský sen panelákového děvčete. Skautky, která objímala stromy a psala o tom naivní verše o přátelství s přírodou. Co na tom, že si nedovedla představit život bez okamžité teplé sprchy déle než na třítýdenním táboře. Ten sen! Přemítáme o tom už roky. Kdy, kde, jak, s kým. Náklady, udržitelnost, údržba, dostupnost. Prostředí, vybavenost, prostornost. Atmosféra versus praktičnost. Svoboda versus hypotéka. Áááááá! Jenže ono je to celé nějak jinak. Domov není dům nebo byt. Domov není pronájem nebo osobní vlastnictví. Domov není zahrada, sklep a kompost. Co je pro mě domov? Domov je místo, kde je smích. Domov je místo něžného přitulení k partnerovi, když děti usnou. Domov je vlastní postel, stůl pro čtyři osoby, teplý čaj a čtení pohádek. Možná zůstaneme v podnájmu. A možná by nám v domku bylo líp. Ale na tom, abychom byli dobře DOMA, můžeme pracovat už teď. Pro Putování sepsala Katy
0 Comments
Your comment will be posted after it is approved.
Leave a Reply. |
Details
AuthorKaty a Péťa. Dvě lektorky Putování krajinou našeho ženství. A jejich myšlenky zaznamenané a sdílené formou tohoto blogu. Archives
August 2019
Categories |